Začínající pěstitelé se vždy dotazují jaká z komerčně dostupných odrůd je nejlepší. Odpověď na tuto otázku není vždy snadná. Rozdílné nebo dokonce stejné odrůdy rostou a plodí v každé lokalitě jiným způsobem. Celeste například patří mezi chuťově nejlepší a nejproduktivnější v jihovýchodní Americe, naproti tomu na jihozápadě produkuje plody průměrné kvality a v malé míře. Existují stovky pojmenovaných kultivarů a jejich názvosloví je často velice matoucí. Např. již jednou zmiňované Celeste bývá v jiných regionech pojmenováno jako Blue Celeste, Celestial, Malta, Honey Fig, Sugar Fig, Italian Fig, nebo dokonce Tennessee Mountain Fig. Dalším příkladem je Brunswick často pojmenovávaný jako Magnolia, nebo Adriatic. Na druhou stranu takový California Brown Turkey je velmi rozdílný od Eastern Brown Turkey. Dokonce sami odborníci mají často problémy v rozlišování jednotlivých kultivarů. Je např. jednoduché splést si Celeste a Brown Turkey, protože mají podobné listy i plody. Identifikace tedy není zrovna jednoduchá záležitost, proto vzniká tolik nových odrůd pojmenovaných podle místa nálezu, geografické polohy výskytu atp. Jedna rostlina může disponovat klidně i čtyřmi typy listů, ale až ve stáří je možné rozpoznat, které z nich převažují a podle nich alespoň částečně učinit identifikaci. Mnohem jednodušeji se ale identifikace provádí podle tvaru a barvy zralého plodu, případně jeho dužiny po rozkrojení.

My se zde budeme zaobírat pouze odrůdami, které disponují alespoň jednou z vlastností, která by jim mohla umožnit přežívat místní vlhké a mrazivé zimy. Proto se budeme zaměřovat čistě na odrůdy odolnější chladu od -15 až krátkodobě -20C, pocházející zejména z jižních vysokohorských oblastí a dále pak na odrůdy ranné, kterým bude stačit naše průměrná vegetační suma tepla. Za velkou výhodu můžeme pak považovat např. schopnost plodit na letorostech a ne až na loňském dřevě, protože se může stát, že fíkovník vymrzne až ke kořenům a příští rok bychom se pak už nedočkali žádných plodů. Samozřejmostí také je, že všechny níže uvedené kultivary, které se mi již podařilo získat patří do tzv. Adriatické skupiny a nepotřebují tedy k opylení známé vosičky žlabatky fíkové (Blastophaga psenes), případně stehnatky (Blastophaga grossorum), které se u nás nevyskytují.

Seznam odrůd, které vlastním a testuji:

Bohatý a sladký. Tato americká odrůda má zajímavou historii. Prapůvod je z vysokohorských oblastí Sicílie. Extrémně rychle roste a je velmi bujná. Mrazuvzdornost do -15C, pokud vymrzne, bez problémů obráží na jaře od kořenů a ještě tentýž rok zaplodí na letorostech! Velmi vhodná do všech klimaticky náročnějších oblastí.

Toto je odrůda vycházející z Brown Turkey. Je vyšlechtěným klonem, který se s úspěchem pěstuje (jak již sám název napovída) v Anglii. Vystačí si s menší sumou vegetačního tepla a není tak náchylný na houbové choroby (rez), která s oblibou napadá ostatní fíkovníky především na podzim, když nastává deštivější počasí. Odolnost opět max. do -20C. S úspěchem pěstován v New Yorku. Podle mých prozatimních zkušeností se zatím jedná o nejvhodnější odrůdu do našeho klimatu, ale jasnější závěry budou až po několikaletém testování.

Odrůda Romano Nero, kterou jsem získal ze Švýcarska, pochází původně z jižního podhůří Alp. Udajně mý být velice vhodná pro naše v zimě velmi vlhké klima. Listy jsou pevné, kožovité, odolné větru. Plody tmavě modré barvy. Neroste příliš rychle, čímž dřevo může poměrně dobře vyzrávat na zimu.

Aktualizace 5.4.2010: Rostlina nepřežila pokles venkovní teploty k -21C v zimě 2009/10 a popraskala jí kůra i pod sněhem a izolací. Není tedy vhodná pro naše klima.

Odrůda vyšlechtěná německou školkou Plattner. Na stránkách je uváděna mrazuvzdornost do max. -20C se zimní ochranou. Dle ohlasu některých pěstitelů v evropě se ale nejedná o žádný zázrak přičemž reálna mrazuvzdornost by mněla být někde kolem -13C.

Odrůda pocházející ze stejnojmenného švédského ostrova v Baltu. Další z mnoha extrémně odolných Brown Turkey klonů z čehož by měla vycházet i jeho odolnost do max. -20C. Tato varieta je přizpůsobena životu v klimatu s velice malou vegetační sumou tepla a poměrně vysokou vlhkostí. Je tedy vhodná do našich podmínek. V případě zájmu je možné zakoupit zde.

 

Tmavý, blíže neidentifikovaný druh s extremní mrazuvzdorností a velice rychlým růstem. Svými vlastnostmi i vzhledem je velmi podobný odrůdě Hardy Chicago a dokonce pochází stejně jako on z vysokohorských oblastí Sicílie. Mezi pěstiteli se obevily dvě mutace přičemž jedna má původ ve školce Edible Landscaping a je považována za "originál". Jeho majitelé si pochvalují rannost, chuťové vlastnosti a především pak plodnost této odrůdy, která je až překvapivě vysoká. Osobně zatím vlastním jen malé řízkovance z Edible Landscaping ze zimy 2008, proto zatím nemám žádné vlastní zkušenosti.

(White Marseilles, Oregon Prolific, Italian Honey, Lattarula, atp.) Velkoplodá odrůda se stále zelenými plody, které v plné zralosti jen mírně mění své zabarvení do žluta. Velice sladká a světlá dužina. Jedna z nejlepších zahradních odrůd vhodná i do kontejneru. Pokud je přechovávána v zimním období ve skleníku je možné získat dvě úrody. Rostlina je extrémně ranná a vhodná i do chladnějších oblastí. V ostravských podmínkách dozrává první násada ve volné půdě koncem července.

 

Tento kultivar se s oblibou pěstuje v Japonsku, kde mu říkají Hirta. Listy jsou o něco menší a mají stříbrný nádech. Není příliš bujného růstu a také je náchylný na plísně. Proto mu volíme spíše chráněné stanoviště před deštěm, případně pravidelně ošetřujeme fungicidy. Na druhou stranu je to jeden z nejrannějších kultivarů s nádhernými modrými plody.

 

Nazývaný též Dalmatia, Magnolia, Castle Kennedy, Clementine, nebo Broad White Turkey. Relativně odolný kultivar, který je však velmi náchylný na vlhční klima. Má extrémně vykrajované listy což působí velmi dekorativně a v našich podmínkách bych jej spíše doporučil pro pěstování v kontejneru, kde je možné jej přemístit během deštivějších dnů někde pod přístřešek, jinak totiž hrozí praskání plodů a jejich opad.

Chiméra, která produkuje nádherné zelené plody se žlutým šrafováním a jahodovou dužinou. U nás bohužel není mrazuvzdorná (max. -9C). Chuťově excelentní, pěstováno hlavně v Kalifornii. Má problém dozrávat i jako kontejnerovaná, proto doporučuji urychlit rašení ve skleníku.

Ficus Afghanistanica, nebo také "horský fíkovník", má mnohem menší listy než Ficus Carica. Jejich tvar je velice exotický, silně vykrajovaný a navíc se zoubkovaným okrajem. Hezčí opadavé listy se už jen stěží hledají. Plody jsou také menší, ovšem rostlina je schopna jich vyprodukovat mnohem větší množství. Chuťové jsou sladší a aromatičtější. Tento fíkovník se pěstuje především v Íránu a Afghánistánu až do nadmořské výšky 1000m z čehož vyplývá, že se jedná o poměrně mrazuvzdorný druh. Je problematické ho donutit tvořit kmen, neboť přirozeně roste extrémně rychle, přičemž tvoří hustý keř s mnoha výhony od kořenů.

 

Jako všechny fíkovníky tak i tento potřebuje ke svému růstu maximum slunečního světla a je potřeba mu zaručit maximálně propustný substrát, neboť nesnáší přiliš vlhko u kořenů. Celkové nároky rostliny na vodu jsou podstatně nižší než u Ficus Carica což je potřeba si neustále uvědomovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o divoký fíkovník, není ani příliš nutné hnojení. Postačí jedna aplikace vyváženého hnojiva na přelomu dubna/května. Opět nesmíme přehnojovat, nebo používat dusíkatá hnojiva, neboť rostlina potom extrémně rychle poroste, neplodí a v zimě vymrzá. Zaručená mrazuvzdornost v dormanci je -17C, některé prameny však uvádejí i -23C bez ochrany. Pokud rostlina vymrzne až ke kořenům opět velice rychle na jaře obráží a plodí, dokonce údajně ještě rychleji než Ficus Carica odrůd Hardy Chicago a Sal's. Největším problémem u tohoto divokého fíkovníku je, že se poměrně snadno a rychle na jaře probouzí z dormance a to má pak za následek poškození větví a mladých listů během mrazivých jarních nocí. Tato vlastnost je asi jediné negativum a snad některé z Vás neodradí od pokusů s tímto jinak velice zajímavým druhem fíkovníku.